...Zpět do knihovny
Aniriel 21, II. v.
Kapitola 21.
Arcibiskup Inoncent III. přijíždí se svým doprovodem do Trollsburgu. Oficiálně se tvrdilo, že arcibiskup přijel do Trollsburgu prohloubit přátelské vztahy mezi Nakitavem, hlavní baštou církve Velké Čtyřky, a poblahopřát princi Sabastianovi de Cottelo k jeho nástupu na trůn.
Později se ale ukázalo, že to celé byla pouze zástěrka. V té době byl již arcibiskup posednutý mocným démonem Maršálem. Nikomu se nepodařilo zjistit, jak se démon dostal až k arcibiskupovi a jak se mu podařilo jej ovládnout, někteří však poukazují na Aúrova paladina Konráda, jež před 18 lety sehrál v Trollsburgu důležitou roli v boji s démony a trolly. Jako Aúrův paladin totiž stál v první linii proti hordám útočících démonů. Poté se svou požehnanou dýkou proklál srdce Maršálovi čímž zachránil Trollsburg před katastrofou nebo to si alespoň všichni mysleli.
Konrád poté odcestoval do Nakitavu, kde se velice brzy dostal do přízně výše postavených kněží a později se stal dokonce pravou rukou samotného arcibiskupa. Za zmínku stojí, že těsně před odjezdem arcibiskupa do Trollsburgu, Konrád záhadně zmizel.
Při zjištění, že arcibiskup je bezbožný démon, projela celou církví panika, jež nezachvátila pouze církev, ale jako přívalová vlna projela i prostým lidem. Někteří začali pochybovat.
Brzy vyšlo najevo, že posedlý nebyl pouze samotný arcibiskup, ale i další biskupové, z nichž několik bylo pod plnou mocí Maršála. Staly se z nich loutky, které poslouchaly každý jeho rozkaz. Jiní se k němu přidali díky přesvědčování, někteří z čisté vypočítavosti nebo touze po moci. Církev a víra ve svatou Čtveřici se začala otřásat v základech.
Poté co byl Maršál v Trollsburgu zničen, začali posedlí a přísežní biskupové upevňovat svou moc. Shromažďovali své příznivce, následovníky a nohsledy, především z řad církve. Ti, jež odmítli, byli zabiti, umučeni nebo během nečistých rituálu obětováni. A tak moc zla stále rostla, přesto většina kněžích odmítla uvěřit, že se něco takového děje – věřili svým biskupům.
Avšak našlo se pár, kteří tuto zkaženost a zlo, jež se šířilo církví, prohlédli. Byl mezi nimi i mladý inkvizitor Bonifác.
Inkvizitor Bonifác se stal symbolem vzdoru proti církvi ovládané posedlými biskupy. Začal pod svůj prapor verbovat věrné. Jeho plamenné proslovy do něj přivedly spoustu věřících, jež spolu s Bonifácem chtěli změnu. Inkvizitor Bonifác si vymezil několik cílů tzv. Tria competo.
- Očistění církve od vlivu démonů
- Posílení víry
Bohové existují a toto dogma nelze zpochybnit. Bezvěrci musejí být osvíceni a přesvědčeni o boží milosti, nebo musejí být očištěni plamenem. - Teze o pokání a očistění
Bohové se od nás odloučili, protože jsme zhřešili a nesnažíme se napravit své hříchy. Naším největším je to, že jsme mezi sebe vpustili démony a krvelačné trolly, kteří jsou vyznavači krvavé magie a jsou ovlivněni démoním vlivem. Vždyť krev Bránie ulpěla na rukou trollího šamana Slorta. To on napadl Bránii. To on rozhněval bohy. To on je proti nám poštval! Tím, že jsme se jich ještě nezbavili, pouze vrhá další zlobu bohů na nás.
Pod Bonifácovým vedením se zformoval prapor věřících. Křivopřísežní biskupové si toho samozřejmě všimli a pokusili se Bonifáce zbavit. Ten byl donucen uprchnout do bezpečí z dosahu biskupů, svůj azyl našel až v Dhooru, kde také našel svého největšího spojence a podporovatele – Dhoorského krále Derima Urgulského. Společně zformovali svatou armádu s cílem očistit Nakitav a celou církev od vlivu démonů.
Přísežní biskupové také nezaháleli a spojili síly se Sorobským králem Godittem Parským, dlouholetým přítelem bývalého arcibiskupa a podporovatele církve Velké Čtyřky. Společně získali dostatek síly, aby se mohli postavit Dhoorské armádě a Bonifácovi.
Časného rána 14. florena roku 22. II. v. se obě armády setkaly na Aldaských pláních poblíž hory Alda. Bitva to byla tuhá a krvavá. Dhoorští bojovníci, kteří tu bitvu přežili, hovoří o strašlivé zuřivosti, se kterou se biskupská garda vrhala do víru bitvy bez ohledu na svá zranění. Kněží a mágové zase zmiňují přítomnost temné a krvavé magie. Boje probíhaly celý den, ale nakonec se bohové přiklonili na stranu Dhoorské armády.
Na oslavu slavného vítězství ale nebyl čas – Dhoorská armáda v čele s Bonifácem a jeho věrnými hnala roztříštěné zbytky Sorobské armády před sebou až do Nakitavu, jež 29. florena roku 22. II. v. oblehli.
Obležení Nakitavu trvalo od 29. florena do 30. rubína roku 22. II. v., kdy ve městě došlo ke vzpouře. Bonifácovi věrní, kteří zůstali ve městě, vyvolali vzpouru a otevřeli městské brány obléhatelům. 30. rubína roku 22. II. v. vstoupila Dhoorská armáda do města. Po pár hodinách bojů byli obránci města poraženi a města se zmocňuje Bonifác a Dhoorská armáda.
7. rububína roku 22. II. v. je Bonifác jmenován Arcibiskupem a na důkaz svého vítězství přijímá jméno Invictus. Téhož dne vyhlašuje reformu církve a uvádí v platnost Tria competo.
Arcibiskup Invictus ihned po svém jmenování dosazuje do úřadu své věrné a v celém městě probíhají čistky. Zakládá Purgatoria – skupiny inkvizitorů, které mají jediné poslání – vyčistit celý Aniriel od démonů, krvavé magie a najít křivopřísežné kněze, jež po bitvě a během obléháni utekli a teď se ukrývají neznámo kde.
Inkvizitoři Purgatoria mají více pravomocí než obyčejní inkivizitoři. Zodpovídají se pouze Arcibiskupovi a bohům, jsou výkonnou mocí Arcibiskupa. Pokud je inkvizitor Purgatoria vyslán na svou svatou misi do města, všichni kněží jsou během jeho působení ve městě jeho podřízenými. Pokud inkvizitor sezná, že je osoba posedlá démonem nebo užívá krvavou magii, je inkvizitor oprávněn provést okamžitou Purgo – očistu.
-Výňatek z knihy Viléma Albrichta, Religio controversia